Cesta do Pardubic a zpět

Jednoho dne se rada starších rozhodla že pojedem do Pardubic na hokej.

Nastal den s velkým N. Většina chalanů z Mexika stepovala před hostincem u kd už hodinu před odjezdem. No a ne? Nikdo si to nechtěl nechat ujít. Pro někoho to byla první cesta autobusem, natoš aby byl někdy v Pardubicích na hokeji. Přijel autobus! Lůksusní! S nápisem ZDAR na boku, a to se mi nejvíc líbilo. Pár gyzdů sedělo vzadu ale někteří i vpředu aby se nepoblili. Vyjeli jsme, ale co to jedem do NMnM. Ale žádnej srach, jen Busák nechtěl jet přez prdele jako Veselíčko a ták, radši to vzal po D1 na ZR. Cesta plynula celekm slušně. Měl sem v uších špunty takže sem slyšel docela hovno, jenom tam někdo vyprávěl o nějaké akci ve Vsi a machroval jak to tam celý poblil. Přijeli jsme do Pardubic. Šacl ml. se udělal z toho když vedle nás projel nějakej strejček na babetě. vystoupili jsme z našeho luksusu a šli jsme někam pryč. Pak jsme šli zpátky. zavedli nás někam, kde byl takovej divnej chlap a říkal nám o stadionu. Nikdo mu nerozuměl protože mluvil jak Šacl po porodu. Provedl nás několika restauračkama kde nebylo ani jídlo, jen pár pěknej slečen se tam procházelo. Vůbec jsem z té prohlídky nic neměl, akorát Jirka ukradl konferenční stolek. Pak sme šli někam na město se pořádně najíst. Potom jsme šli zpátky na stadion aby jsme nasáli tu hokejovou atmosféru. Taky sem tam potkal Petra Sýkoru. Od té doby co jsem ho viděl naposled pěkně zpičovatěl. Zápas začal! Byli jsme až u stropu. Takže velcí lidé jako já se jebali hlavou o traverzy. Pod nama to bylo jako na pláži. Několik lidí tam sedělo někteří stáli a ti odvážní dokonce i leželi, ale místo ručníků meli nějaký divný šály s nápisem Parduvice, Moeler Pardubice. Konečně - první přestávka na žrádlo! Hned jsme utíkali do prvního bufetu s jídlem a pitím. Dal jsem si mega-giga X Factorovej klobásek. Pepek tím nahodil par dědků za sebou (stříkalo to hafo). Druhá třetina začala padlo asi pár gólů. O druhý přetávce vám rači povidat nebudu. Takže zápas zkončil. Napakovali jsme se do našeho luxusního autobusu. Měl sem ještě nějáké žrádlo z doma. Narval jsem se až mi bylo skoro blbě. Ale nejvic se napral Cup alias Vepř, Buřt, Pořez nebo také Chlup. Za 2 minuty sežral celou kuřecí bagetu a pak mi chtěl ještě načórovat sekanou. Celou cestu domů jsme se mu smáli, a taky Pepemu ani nevim proč. Byla dobrá nálada a my jsme přijeli zpět před hostinec u kd. každý se rozešel do svyých domovů a usnul...

Předchozí        další

Design: Štaflík a Špagetka